Eurobot 2005 - deník

Vyjeli jsme 19. května asi ve čtvrt na jednu z Častolovic. Většina z nás nastoupila již v Rychnově. Zde se k nám do auta ještě vešli kluci z brněnského týmu JUNIOR. Jsou dva, a nás šest, což v průměru dělá čtyři na tým a to je povolený počet jedné skupiny.

V tak pokročilou hodinu většina týmu okamžitě usnula a proto patří náš dík řidiči vozu p. Serbouskovi za to, že za nás bděl. Kolem čtvrté hodiny jsme přijeli na česko- německou hranici. Naštěstí bez komplikací.

Počasí se udobřilo a tak se začala protrhával obloha k jasnu. Několikrát jsme si zastavili na jídlo a čůrpauzu. Prohodili jsme řidiče a úspěšně pokračovali ke Švýcarsku. Až na jedno špatné napojení na druhou dálnici, které nám umožnilo dokonale poznat místní kraj a automobilku Audi, jsme bez problému projeli po desáté hodině hranice cílové země. Zbyl nám čas na návštěvu vodopádů na Rýnu, které jsou pět minut vedle hlavního směru.

Nelitovali jsme. Je to tu krásný kraj a krásné místo. Od parkoviště pár kroků byl starý hrádeček a z něj jsme mohli zahlédnout kus šíře vodopádu. Chtěli jsme více, ale zastavila nás pokladna se vstupem 0,70Euro, sice nejsme škrtové, ale platit se nám také nechtělo a tak jsme to vychytrale kousek obešli a našli krásnou stezku kolem celého díla. Bylo to na dvě hodiny, ale ta oáza klidu u burácejícího vodopádu nás krásně uvolnila, až tak, že při pokračování v cestě jsme opět usnuli a chudák řidič musel vydržel. Bohužel usnul i navigátor s mapou, kterou po probuzení nemohl najít.

I bez toho jsme přijeli do cílového místa, zaregistrovali se a šli se ubytovat. Z venku krásně vypadající budova nás stihla několikrát zajímavě překvapit. Byla do svahu kaskádovitě zastavěná, rozdělená do několika bloků, betonová a krásně barevně sladěná. Zaradovali jsme se. Při hledání našeho bloku B jsme si vše řádně prohlédli. Laboratoře, učebny i pomůcky. Ještě se máme čemu učit. O to více jsme byli vykulení, když nás po marném hledání zavedli na správné místo našeho hlavního tábora. Při vstupu do ubytovny nás zarazily pět centimetrů silné opancéřované dveře, které byly vstupem do atomového krytu. Ještě chvilku to vypadalo vtipně, ale čím jsme byli hloub v katakombách, tím se náš optimismus ztrácel. To už jsme ale vstoupili do naší kopky. Do uličky se obtížně vejde pět lidí, ale palandy, které jsou ve třech řadách nad sebou poskytují krásné místo všem čtyřicetiosmi ležícím lidem.

Už jsme se ani nedivili, když nám ukazovali umývárku, záchody a sprchy.

Sprchy se dají nejblížeji přirovnat jednotce MASH dnešní doby. Ohromný stan postavený na dvoře před ubytovacím krytem. U stropu natažené plastové trubky a vyvedena spousta kropítek, které se ovládají potažením táhla.

Homologace našeho týmu proběhla hladce. Sice nám ještě zbývá doladění citlivosti na okolní prostředí, ale i přesto jsme s kouskem štěstí dokázali povalit všechny kuželky naším prazvláštním stylem, na kteřý všichni soupeři dóóóst nedůvěřivě hledí. Většina z nich má strategii dvou robotů. Jednoho shazovače a druhého stavěče. Jsou tu čtyři tréninková hřiště, já vidím jen na jedno, ale současná situace je taková, že většina umí jen určitý úsek úkolu. Ostatní ještě neřeší. A tak podle kolegů, do osmé hodiny se stihly homologovat jen dva zahraniční týmy. Jedni ze Slovenska a jedni Češi, tedy my. Místní týmy ještě nejsou známy, protože se jede dnes národní kolo a zítra teprve tři nejlepší postupují do naší skupiny.

Tak si přejme hodně úspěchů a krátkou noc našim soupeřům.